Jdi na obsah Jdi na menu
 


Když je dítě příliš "živé"

Když je dítě příliš "živé"...CO DĚLAT ???

10.5.2016

Syndrom poruchy pozornosti má dynamický ráz. Klinický obraz se v jednotlivých vývojových etapách proměňuje. Obtíže syndromu však ovlivňují život dítěte od samého počátku.


V kojeneckém věku jsou nesnáze koncentrovány do oblasti základních fyziologických potřeb. Děti mají problémy se spánkem – špatně usínají, v noci se často budí. Je narušen i vztah k příjmu potravy – kojenec nechce sát, špatně přibývá na hmotnosti. Je velice dráždivý, snadno se rozpláče a jeho křik a pláč jsou těžko k utišení.

Konfliktní prostředí

Dítě s ADHD si tedy již od okamžiku narození přináší do své sociální situace potíže, kterými si bez své viny a neuvědoměle vytváří konfliktní prostředí. Postoj matky k novorozenci s diagnózou ADHD ovlivňuje od počátku fakt, že si matka některé zvláštní projevy dítěte nedovede vysvětlit nebo že si je vysvětluje nesprávně. Děti s ADHD bývají neklidné, plačtivé, dráždivé, zlostné, mají přepjaté reakce, jejich stav se rychle mění, vyžadují zvýšenou péči. Matka se pak často cítí ve své roli nejistě, neví, zda zachází s dítětem správně.

V raném dětství je pro dobrý a klidný život a vývoj dítěte nutná tzv. synchronie pozornosti a afektu mezi matkou a dítětem, tedy soulad společně zaměřené pozornosti (matka věnuje dítěti soustředěnou pozornost v těch chvílích, kdy to ono vyžaduje) a společně sdílené emoce (současné vzrušení nebo uklidnění).

Tato synchronie se za optimálních podmínek mezi matkou a dítětem rychle vytvoří, matka se intuitivně naučí rozlišovat změny v okamžitém stavu dítěte a na konkrétní stav reagovat. U dětí s ADHD, jejichž projevy se vyznačují arytmicitou (nepravidelnost spánku a bdění, hladu, přijímání potravy a vyměšování), dochází velice často k asynchronii. Matka nereaguje na rytmus dítěte správně, tzn. nevěnuje mu pozornost ve chvíli, kdy ji dítě vyžaduje, či ho zahrnuje podněty bez ohledu na jeho momentální stav.

Problematický vývoj

Další těžkosti způsobují vývojové problémy jednotlivých schopností. Přibližně u 60 % dětí s ADHD dochází k poruchám raného vývoje řeči, schopnost vyjadřování se rozvíjí opožděně, pomaleji a s obtížemi. Tyto děti většinou rozumí tomu, co v rodině slyší. Mají ale potíže jak s tvořením slov (komolí), tak s tvořením i dvou či tříslovných vět.

Motorický vývoj může být také opožděný, v důsledku čehož si dítě nedokáže samo obstarat podněty, které by ho zabavily nebo jde naopak rychle kupředu, a to zejména při výrazném syndromu hyperaktivity. Dítě se začne pohybovat po bytě jako blesk a rodiče mají plné ruce práce, aby ho uhlídali.

U dítěte s ADHD se objevuje intenzivnější vzdor, často spojený se záchvaty vzteku. Dítě se těžko podřizuje řádu, nerado poslouchá. Přitom však projevuje zvýšenou vázanost na dospělé a vyžaduje jejich pozornost a péči. Je nutné zdůraznit velký vliv sociálních činitelů na nepříznivé biologické činitele. Ve studii o nechtěných dětech s LMD, které měly výrazně vyšší ukazatele maladaptace než děti s LMD z rodin, kde byly přinejmenším neutrálně přijímány, bylo dokázáno, že „organická porucha dítěte, byť jakéhokoli druhu, je vždy v interakci s postoji rodičů vytvářenými před jeho narozením a dotvářenými během soužití s ním.“ (Matějček, Langmeier)

Po nástupu do školy

Naprosto nová situace nastává ve chvíli, kdy dítě nastupuje do školy. Všechny charakteristiky ADHD a jejich důsledky, které mohla dobře zvládat fungující rodina, se dostanou do úplně nové sociální situace. Škola znamená zátěž, nové požadavky na chování, nároky na výkon. Nesmírně se tak rozšiřuje prostor pro konfliktní situace. Znovu zdůrazňuji, že dítě se do takových situací dostává bez své viny a neuvědoměle.

Zvláštní koncepce výuky pro děti se specifickými poruchami učení se dětí s ADHD týkat nemusí. U ADHD jde primárně o poruchy chování, s jejichž projevy si učitelé a rodiče musí správně poradit v rámci běžného vyučovacího systému. Za této situace je nezbytná odborná zdatnost pedagogů a poučenost rodičů. Cílem správného přístupu k dítěti není „změna dítěte“, ale v první řadě změna podmínek, v nichž dítě žije. Prostředí dítěte a jednání s ním by mělo být takové, aby ubylo podnětů, které mu nevyhovují, které živí vznik konfliktů. Jde tedy o to zaměřit se na životní styl dítěte.

Klíčovou roli ve spokojeném a klidném životě školáka hrají jeho rodiče. Zásadní jsou tato doporučení:

  • Přijměte dítě takové, jaké je.
  • Nepodceňujte ho, podporuje jeho sebevědomí.
  • Neopakujte dítěti, že je zlobivé. Dítě se tak začne označovat samo a bude považovat zlobení za svůj přirozený projev.

Tyto rady píši s dodatkem, že takový postoj by měl být samozřejmý při jednání s každým dítětem, ať trpí nějakými problémy nebo ne, a je smutné, že musí být obsahem doporučení pedagogicko-psychologických poraden.

Vývoj v dospělosti

Ve většině případů se stav v období dospívání, přibližně od čtrnácti let věku dítěte, začne upravovat. Patrně v této době začnou dozrávat dosud nedostatečně vyvinuté mozkové buňky, čímž dojde k lepšímu uvolňování neurotransmiterů. Je ovšem naprosto jasné, že takovéto zlepšení je podmíněno správným přístupem k dítěti v době potíží. V opačném případě behaviorální a emocionální problémy nejen nemizí, ale naopak se podle mého názoru musí prohloubit, protože jsou umocňovány každým dalším konfliktem a frustrací.

Nepříznivé vlivy

Vývoj ADHD je nesmírně závislý na psychosociálních vlivech. Prvotní poškození nebo oslabení centrální nervové soustavy je jen začátkem. Konečnou podobu poruchy vytváří právě sociální a emocionální prostředí. Všechny nepříznivé psychologické a sociální okolnosti snižují schopnost dítěte vyrovnat se s následky oslabení CNS. Při přibližně stejné míře postižení mozkovou dysfunkcí se budou symptomy ADHD mnohem více projevovat u dítěte, které má nepříznivé rodinné a společenské zázemí.

Dítě se harmonicky rozvíjí, jestliže jsou dostatečně a trvale uspokojovány jeho základní životní potřeby fyzické i psychické. Psychické potřeby lze třídit do pěti skupin: potřeba přiměřeného přívodu podnětů, potřeba smysluplného života, potřeba osobní závislosti a citového připoutání, potřeba vlastní identity, nezávislosti a společenského uplatnění, potřeba otevřené budoucnosti. Konfrontujeme-li symptomy ADHD s výše uvedenými potřebami, je jasné, že problémy mohou vznikat velice snadno. Porucha pozornosti téměř vylučuje, aby se dítěti dostávalo přiměřeného přívodu podnětů. Dítě je podněty spíše zavalováno, každý podnět, ať je jakkoli bezvýznamný a okrajový, na sebe dokáže strhnout jeho pozornost. S tvorbou obrazu smysluplného světa může mít dítě potíže. Jednak díky výše zmíněnému přehlcení podněty, jednak díky opoždění raného psychomotorického vývoje. Toto opoždění vede k tomu, že kojenec a batole nejsou schopni sami v dostatečné míře svět prozkoumávat.